"Říkala ti to," vmísila se do hovoru další dívka.
Dívky se chystaly vlézt k Riley do boxu. Než aby ji tam uvěznily, Riley vstala ze svého křesla.
"Měly bychom všechny jít domů," řekla.
S vlnou protestů se dívky usadily, chichotaly se a očividně se připravovaly na dlouhou noc.
Riley se vzdala. Šla nahoru a ven hlavním vchodem. Venku se zhluboka nadechla chladného, čerstvého vzduchu. Byl březen a zde v údolí Shenandoah ve Virginii bylo někdy chladno, ale chlad byl po dusném, zakouřeném baru vítanou změnou.
Zpět na kolej to byla krátká, dobře osvětlená procházka. Měla pocit, že večer dopadl docela dobře. Měla jen skleničku vína, jen tolik, aby se uvolnila a pak tam byl také ten chlápek ...
Ryan Paige.
Usmála se.
Ne, nezapomněla jeho jméno.
*
Riley spala hlubokým spánkem, žádné sny se jí nezdály, až ji náhle něco něco vzbudilo.
Co? říkala si.
Zpočátku si myslela, že jí možná někdo třese za rameno.
Ale ne, to nebylo ono.
Když se díval do tmy svého pokoje na koleji, zaslechla ten zvuk znovu.
Výkřik.
Hlas plný hrůzy.
Riley věděla, že se stalo něco strašného.
KAPITOLA DRUHÁ
Riley byla z postele a na nohou ještě než byla plně při vědomí.
Ten zvuk byl hrozný.
Co to bylo?
Když rozsvítila světlo u postele, známý hlas reptal přes místnost, "Riley – co se děje?"
Trudy ležela na své posteli plně oblečená, rukama si chránila oči před světlem. Zřejmě tam padla ve stavu silné opilosti.
Riley spala navzdory příchodu spolubydlící.
Ale teď byla vzhůru.
Stejně tak i ostatní na koleji. Slyšela z pokojů v okolí volat vystrašené hlasy.
Riley se dostala do pohybu, strčila nohy do pantoflí, oblékla si šaty a otevřela dveře jejich pokoje. Vyšla do chodby.
Ostatní dveře v chodbě se otevřely. Dívky vystrkovaly hlavy ven, ptaly se, co se stalo.
A Riley věděla alespoň o jedné věci, která nebyla v pořádku. Uprostřed chodby byla na kolenou zhroucená dívka a vzlykala.
Riley se k rozběhla.
Heather Gloverová, uvědomila si.
Heather s nimi byla v Kentaurově doupěti. Ještě tam byla s Trudy a ostatními, když Riley odešla.
Teď Riley věděla – byla to Heather, kterou slyšela křičet.
Také si vzpomněla ...
Heather je Rheina spolubydlící!
Riley sáhla po vzlykající dívce a skrčila se vedle ní.
"Co se děje?" zeptala se. "Heather – co se stalo?"
Vzlykající a dusící se Heather ukázala na otevřené dveře vedle ní.
Podařilo se jí zalapat po dechu ...
"Rhea. Ona je – "
Heather najednou začala zvracet.
Riley uhnula před zvratky, postavila se a nahlédla dveřmi do místnosti. Ve světle z chodby viděla něco rozprostřeného na podlaze – tmavou tekutinu. Nejdřív si myslela, že to je rozlitý nealkoholický nápoj.
Pak se otřásla ...
Krev.
Kaluž krve už předtím takhle viděla. Nebylo pochyb o tom, že je to něco jiného.
Vstoupila do dveří a rychle zjistila, že Rhea leží na posteli oblečená a s otevřenýma očima.
"Rheo?" Řekla Riley.
Naklonila se blíž. Pak se začala dávit.
Hrdlo Rhey bylo podříznuté téměř od ucha k uchu.
Rhea byla mrtvá – tím si byla Riley jistá.
Nebyla to první zavražděná žena, kterou v životě spatřila.
Pak Riley uslyšela další výkřik. Na chvíli uvažovala, zda výkřik není její vlastní.
Ale ne – přicházelo to zpoza jejích zad.
Riley se obrátila a ve dveřích stála Gina Formarová. Také byla oné noci v Kentaurově doupěti na párty. Teď měla vypoulené oči a třásla se po celém těle, bledá šokem.
Riley si uvědomila, že ona sama je pozoruhodně klidná, vůbec neměla strach. Také věděla, že je pravděpodobně jediným studentem na celém patře, který nepanikaří.
Bylo na ní zajistit, aby se situace ještě nezhoršila.
Riley jemně vzala Ginu za ruku a vedla ji ze dveří. Heather tam byla stále na podlaze a zvracela, stále vzlykala. A další kolemjdoucí studenti se začali trousit do místnosti.
Riley zavřela dveře místnosti a postavila se před ně.
"Nechoďte sem!" zaječela na blížící se dívky. "Běžte pryč!"
Riley byla překvapena silou a autoritou svého vlastního hlasu.
Děvčata uposlechla, vytvořila kolem pokoje stěsnaný půlkruh.
Riley znovu zakřičela, "Zavolejte někdo záchranku!"
"Proč?" zeptala se jedna z dívek.
Na podlaze krčící se Heather Gloverové se od louže zvratků podařilo zaskřehotat ...
"To je Rhea. Byla zavražděna."
V chodbě náhle explodovaly divoké dívčí hlasy – některé křičely, některé lapaly po dechu, jiné vzlykaly. Pár dívek se znovu prodralo do místnosti.
"Držte se zpátky!" Zopakovala znovu Riley, přičemž stále blokovala dveře. "Zavolejte záchranku!"
Jedna z dívek, které vlastnila malý mobilní telefon, jej držela v ruce. Začala volat.
Riley tam stála a přemýšlela ...
Co mám udělat teď?
Jistá si byla jen jedinou věcí – nemůže do místnosti s tělem vpustit ani jednu dívku. Na patře byla už tak dost velká panika. Bylo by to jenom horší, kdyby více lidí spatřilo, co se v pokoji skrývá.
Byla si také dost jistá, že by neměl nikdo chodit ...
Kam?
Na místo činu, uvědomila si. Ten pokoj byl místem činu.
Vzpomněla si – byla si jistá, že to zná z filmu nebo z televize – že by policie chtěla ponechat místo činu netknuté.
Mohla jen čekat – a držet všechny stranou.
A zatím se jí to dařilo. Půlkruh studentů začal řídnout a dívky vytvářely menší skupiny, mizely do pokojů nebo tvořily shluky na chodbě, ve kterých sdílely své zděšení. Hojně se ozýval pláč a také hluboké, zvířecí kvílení. Objevily se další mobilní telefony, ti, kteří je vlastnili, volali rodičům nebo přátelům, aby jim oznámili svou verzi katastrofy.
Riley si pomyslela, že to pravděpodobně není dobrý nápad, ale neměla jak je zastavit. Alespoň se drželi stranou ode dveří, které střežila.
A teď začínala pociťovat zděšení ona.
Výjevy z jejího dětství zaplavily Rileynu mysl ...
Riley a její maminka byly v cukrárně – a jak maminka Riley rozmazlovala!
Kupovala jí spousty a spousty cukrátek.
Obě se smály a byly šťastné, než ...
Směrem k nim vykročil muž. Měl divný obličej, plochý a nevýrazný, jako něco z jedné z Rileyných nočních můr. Riley chvíli trvalo, než si uvědomila, že má přes hlavu nylonovou punčochu - jakou nosila maminka.
A měl v ruce pistoli.
Začal na maminku křičet ...
"Tvoji peněženku! Dej mi tvoji peněženku!"
Jeho hlas zněl tak vyděšeně, jak vyděšeně se cítila Riley.
Riley se podívala na maminku, čekala, že udělá, co jí muž řekl.
Ale maminka zbledla a celá se třásla. Zdálo se, že nemůže pochopit, co se děje.
"Dej mi tvoji peněženku!" zakřičel znovu.
Maminka tam jen stála a držela si svou peněženku.
Riley chtěla mamince říct ...
"Udělej, co ten pán říká, mami. Dej mu tvoji peněženku."
Ale z nějakého důvodu nedokázala z úst vyloudit ani slovo.
Maminka se trochu zapotácela, jako by chtěla utíkat, ale nestihla pohnout nohama.
Pak zazněl hlasitý, hrozný hluk ...
... a maminka spadla na zem, dopadla na bok.
Z jejího hrudníku tryskala sytě červená barva a prosakovala její halenkou a rozprostřela se v louži na podlaze ...
Riley se vrátila zpět do současnosti za zvuku blížící se sirény. Místní policisté dorazili.
Cítila úlevu, že jsou tu a mohou to od ní převzít ... a udělat vše, co potřebují.
Viděla, že chlapci, kteří žili ve druhém patře, začali scházet dolů a ptát se dívek, co se děje. Také byli různě oblečení – v košilích a džínách, pyžamech a županech.
Harry Rampling, fotbalista, který hovořil s Riley v baru, vyrazil směrem k zavřeným dveřím, u kterých stála. Protlačil se kolem dívek, které se tam stále pohybovaly a chvíli na ni hleděl.
"Co si myslíš, že děláš?" vyštěkl.
Riley nic neřekla. Viděla, že nemá smysl pokoušet se mu něco vysvětlovat – ne když se má každou chvíli objevit policie.
Harry se trochu zaculil a udělal směrem k Riley hrozivý krok. Očividně mu bylo řečeno o mrtvé dívce uvnitř.
"Jdi z cesty," řekl. "Chci ji vidět."
Riley stála ještě rozhodněji, než dříve.
"Nemůžeš tam jít," řekla.
Harry řekl, "Proč ne, holčičko?"