„Jsem venku,“ zakřičel a kysele po Mackenzie blýskl očima.
Ještě ani nestačil opustit arénu, aby se na lavičkách přidal ke Cousinsovi, když Mackenzie koutkem oka zahlédla pohyb na levé straně.
Ty parchante, pomyslela si.
Rychle doběhla ke sloupu a schovala se za ním. Přímo nad její hlavou svítila lampa. Mackenzie však věděla, že to bude její výhoda, pokud se útočník bude pokoušet schovávat ve stínech. Světlo může být příliš jasné, což mu v konečném důsledku značně stíží míření.
Jakmile se natlačila zády k silnému sloupu, už se o něj z druhé strany rozprskla střela s barvou. V tichu, které následovala, slyšela jenom Cousinse s Shawnem, kteří se pochechtávali na své lavičce.
„Tohle bude zábavná podívaná,“ řekl Cousins.
„Ty říkáš zábavná,“ přisadil si Shawn, „já říkám bolestivá.“
Mackenzie se navzdory faktu, že si dělali legraci i z ní, musela mírně pousmát. Nepochybovala o tom, že ji Harry klidně střelí. Rozhodně neměli ten typ vztahu, ve kterém by ji ochranitelsky ušetřil bolesti a nechal ji vyhrát. Teď byli oba na stejné lodi – již zítra absolvující agenti FBI.
Přesto však spolu strávili již hodně času, ať už ve škole, anebo v mnohem přátelštějších situacích po ní. Mackenzie jej znala velice dobře a věděla díky tomu, co musí udělat, aby jej dostala. Když se vyklonila, aby vystřelila do kola auta, za kterým se schovával, cítila se skoro až provinile.
Ze svého úkrytu se vyklonil okamžitě. Vykoukl přes kapotu. Mackenzie naznačila pohyb doprava, jako kdyby se chtěla vrátit zpátky na sloup. Vystřelil tam, přesně jak předpokládala. Ona se v tom okamžiku však už vydala do protisměru a překulila se doleva. Na konci pohybu zůstala ležet na zemi na břiše a s pistolí před sebou. Vypálila.
Střela Harryho zasáhla do pravé části hrudi. Jasně žlutá barva se rozprskla po jeho triku a na chvilku zasvitla ve stínu jako další lampa.
Harry padl na kolena a zahodil svou zbraň. Potom naplno vyšel zpoza auta a nevěřícně přitom kroutil hlavou.
„Jsem vyřízenej.“
Mackenzie vstala, naklonila hlavu do strany a trochu se zamračila.
„Zlobíš se?“ popíchla ho.
„Ani trochu. Byl to parádní tah.“
Cousins se Shawnem začali tleskat. V povzdálí vystoupil Bryers ze svého auta a přidal se k nim. Mackenzie věděla, že si o ní dělal starosti, ale že je zároveň i pyšný, že tu je. Součástí tradice totiž bylo, že jeden ze zkušených agentů musel být kolem a dohlížet, kdyby se něco zvrtlo. Občas se to stávalo. Verze, kterou zachytila Mackenzie, říkala, že v roce 1999 byl jeden chlapík zasažen zezadu do kolene a svůj promoční ceremoniál nakonec musel absolvovat s francouzskými holemi.
I s Bryersem se všichni shromáždili na lavičce. Byl to právě on, kdo teď sáhl do náprsní kapsy a vytáhl z ní oněch pět set dolarů. Složili se na ně všichni a teď náležely vítězce. Bryers peníze podal Mackenzie a řekl:
„Dělali jste si vůbec nějaké naděje, chlapci?“
„Dobrá práce, Mac,“ řekl Cousins. „Byl bych radši, kdybys mě oddělala ty, než tihle kašpaři.“
„Dík,“ pokývala Mackenzie hlavou.
„Nerad zním jako starej prd,“ řekl Bryers, „ale je už skoro jedna ráno. Běžte domů a trochu se prospěte. Všichni. Prosím, neukazujte se na promoci celý ztrhaní a mimo mísu.“
Mackenzie se znovu zmocnil ten zvláštní pocit štěstí. Tohle byla skupina jejích přátel – přátel, se kterými se dala do kupy poté, co před devíti týdny skončil ten McGrathův experiment.
Zítra budou všichni promovat z akademie, a, pokud všechno půjde tak, jak má, budou z nich do týdne zbrusu noví agenti FBI. Zatímco Harry, Cousins a Shawn si nedělali naděje, že by svou kariéru odstartovali na něčem, co by stálo za řeč, Mackenzie se mohla těšit na něco více…přesněji řečeno, na skupinu speciálních agentů, o které se jí zmínil McGrath, když konečně vyřešili ten strašný případ vražd. Stále sice nevěděla, co to přesně znamená, ale to na jejím nadšení nijak moc neubíralo.
Jejich skupinka se brzy rozdělila, když se všichni vydali vlastní cestou. Mackenzie se nemohla zbavit pocitu, který už docela dlouho neznala. Byl to pocit, že budoucnost byla stále ještě příliš vzdálená, mimo dosah a stále ještě se rozvíjející. Teď však poprvé za hodně dlouhou dobu cítila, že nad tím vším získává jakous takous kontrolu.
*
Mackenzie se dívala na modřinu na Harryho hrudi a věděla, že její základní emoce by se měla jmenovat soucit, ale přitom se naopak nemohla ubránit smíchu. Místo, kde jej zasáhla, bylo krvavě rudé a jako kořeny stromů od něj do stran táhla fialová modřina. Vypadalo to vlastně docela jako rána od obrovského včelího žihadla, ale zcela jistě to bolelo mnohem více.
Stáli v její kuchyni a ona pro něj balila do utěrky pytel s ledem. Když bylo hotovo, podala mu jej a on si jej potom trochu komicky přidržel u těla. Bylo vidět, že je mu trapně, ale zároveň je potěšen, že jej pozvala k sobě, aby se ujistila, že mu nic není.
„Omlouvám se,“ řekla konečně upřímně. „Ale víš, možná, že tě za tu výhru budu moct pozvat na kafe.“
„To bude teda sakra dobrý kafe,“ odpověděl Harry. Odsunul led z hrudi a zachmuřil se, když spatřil svoji ránu.
Mackenzie se na něj dívala a teprve teď si uvědomila, že, i když už byl v jejím bytě více než tucetkrát, a při několika příležitostech se přitom líbali, tohle bylo poprvé, kdy si u ní doma sundal triko. Také to bylo od Zacka prvně, co se ocitla v bezprostřední blízkosti takto polovičatě oděného muže. Možná, že to byl ještě dozvuk adrenalinu z té přestřelky, radost z vítězství v ní, anebo vzrušení z toho, co má přijít zítra, ale jednoduše se jí to líbilo.
Přistoupila blíže a přiložila dlaň na nezraněnou polovinu jeho hrudi. Padla přesně na srdce. „Bolí to ještě?“ přistoupila ještě blíže.
„Teď zrovna ne,“ odpověděl a trochu nervózně se ušklíbl.
Pomaloučku přejela rukou k ráně a jemně se jí dotkla. A potom, řízena pouze ženskými instinkty, které již dlouho úspěšně potlačovala, se k němu přitáhla a políbila jej. Pocítila, jak celé jeho tělo ztuhlo. Její ruka sjela k jeho boku a přitáhla jej blíže. Políbila jej na klíční kost, potom trapéz a nakonec na krk. Teď už se k ní tlačil sám.
Bylo pro ně už docela obvyklé, že se vzájemně líbali tak dlouho, až už nakonec ani jeden z nich nevěděl, co vlastně dělá. Stalo se to tedy zatím jenom čtyřikrát, ale pokaždé to přišlo jako nějaká tajemná vlna ze samotné přírody, zcela neočekávaně a bez varování.
Trvalo méně než deset vteřin, než byla jemně natlačena na kuchyňskou linku. Její ruce zkoumaly jeho hruď, zatímco jeho levačka odhalila způsob, jak jí nadzvednout tričko. Srdce jí divoce tlouklo a každý sval v těle křičel, že to chce a že už je na to dokonale připravená.
Takhle blízko už se dostali předtím – vlastně hned dvakrát. V obou případech však k ničemu nedošlo. Tedy, byla to ona, kdo nakonec couvnul. Poprvé se mu vysmekla v okamžiku, kdy začal zápolit s knoflíkem na jejích kalhotách. Podruhé byl až příliš opilý a ona až příliš střízlivá. Ani jeden z nich nikdy nic neřekl, ale váhavost ohledně spaní spolu, přišla jako výsledek vzájemného respektu a nejistoty toho, co jim budoucnost přinese. Navíc na Harryho myslela mnohem více, než aby jej byla schopná jenom tak použít jako nějakou sexuální hračku. Líbil se jí víc a více, ale sex byl stále ještě příliš osobní záležitostí. Před Zackem poznala jenom dva muže, z nichž jeden ji spíše napadl, než aby šlo o vzájemně opravdu plně chtěný sex.
Všechno tohle jí teď proletělo hlavou, zatímco se s Harrym líbala a příliš pozdě si stačila uvědomit, že se její ruce už nacházejí mnohem níže, než jen v oblasti hrudníku. On si toho očividně povšiml také, protože jeho tělo ztuhlo ještě více a navíc začal dýchat mělčeji.
Tu najednou odstrčila ruce a vymanila se z polibku. Sklopila zrak v obavě, že pokud se na něj podívá, spatří v jeho očích zklamání.