Jessie se nervózně pousmála své neschopnosti uvolnit se. V té samé chvíli se kolem ní prohnal Daughton s ohromujícím „bum“, které ji přimělo poskočit.
„Má hodně energie,“ poznamenala a snažila se, aby to vyznělo obdivně. „Taky bych jí tolik chtěla.“
„To ano,“ souhlasila Mel. „Je to malý čert. Ale miluji ho. Je zvláštní, jak ti věci, které ostatní otravují, přijdou okouzlující, když jde o tvé dítě. Však uvidíš, co tím myslím, až se to stane tobě. Jestli je to tedy to, o co stojíš.“
„To je,“ přitakala Jessie. „Už chvíli o tom uvažujeme. Jen se nám do toho připletlo několik… překážek. Doufáme ale, že změna prostředí nám pomůže.“
„No, měla bych tě varovat. Mezi ženami, co dneska uvidíš, přijde na tohle téma řeč dost často. Velice rády se baví o dětech a o všem, co s nimi souvisí. Pravděpodobně se tě budou vyptávat na vaše plány. Ale moc se tím nestresuj. To je tady běžný námět ke konverzaci.“
„Díky za upozornění,“ řekla Jessie, když došly na konec cesty.
Na chvíli se zastavila a užívala si výhled, který se před ní otevřel. Ocitli se na kraji útesu, odkud byly vidět ostrov Balboa a záliv Promontory Bay. Za nimi se nacházel poloostrov Balboa, poslední kus pevniny před Tichým oceánem. Kam jen oko dohlédlo, všude se rozkládala hluboká, tmavě modrá voda, jež na obzoru hladce přecházela do lehce světlejší blankytné oblohy, poseté několika bílými načechranými obláčky. Byl to dechberoucí pohled.
O něco blíž viděla rušný přístav s loděmi, které do něj vplouvaly a zase jej opouštěly podle nějakého neznámého systému, jenž byl mnohem lépe zorganizovaný a pěknější na pohled, než dálnice. Lidé procházející se po molu a po nespočtu obchodů a restaurací, jimiž bylo obklopeno, odtud působili malincí jako mravenci. Vypadalo to, že se dole koná farmářský trh.
Cestu zde vystřídalo obrovské kamenné schodiště, které vedlo až dolů ke komplexu. Navzdory dřevěnému zábradlí na obou stranách z něj šel trochu strach.
„Cesta se za nějakých padesát metrů zase objeví a pak vede až k přístavu,“ oznámila Mel. Musela vycítit Jessiinu zdrženlivost. „Klidně můžeme pokračovat po ní, místo po schodech, ale zabere nám to dalších dvacet minut a nebudeme mít tak krásný výhled.“
„Ne, schody jsou v pohodě,“ ujistila ji Jessie. „Jen už je to nějaký pátek, co jsem naposledy stoupla na svůj trenažér, a najednou toho lituju.“
„Nohy dělají au jen na začátku,“ poučil ji Daughton, předběhl ji a ujal se vedení.
„Nic nenabudí člověka tak, jako když ho poníží batole,“ poznamenala Jessie a snažila se to odbýt smíchem.
Vydali se tedy po dlouhých schodech dolů. Daughton šel první, v závěsu za ním Mel, Jessie a Kyle. Průvod uzavíral Teddy. Daughton získal hned po minutě slušný náskok a Mel se vyřítila za ním, aby ho dohnala. Jessie slyšela, že si za ní chlapi povídají, nedokázala však zachytit, o čem se baví. A na zrádných schodech se jí nechtělo otáčet, aby to zjistila.
Byli asi v půli cesty, když proti nim spatřila po schodech stoupat dívku, která mohla být tak ve studentském věku. Měla na sobě pouze bikiny a žabky a na rameni jí visela plážová taška. Vlasy měla z vody pořád mokré a po odhalené, opálené pokožce jí stékaly kapky potu. Její tělo bylo obdařeno působivými křivkami, jež plavky jen stěží zakrývaly. Skoro to vypadalo, jako by se každou chvílí mohly rozhodnout někde se osvobodit. Když kolem ní procházeli, Jessie se usilovně snažila na ni necivět a přemýšlela, jestli Kyle dělá to samé.
„Ta má teda zatraceně dobrý zadek,“ zaslechla o pár vteřin později Teddyho.
Jessie nedobrovolně ztuhla, nejen kvůli Teddyho hrubé poznámce, ale hlavně proto, že slečna musela být docela určitě pořád dost blízko na to, aby ji slyšela také. Měla sto chutí se otočit a zamračit se na něj, když vtom uslyšela i Kyleův hlas.
„Viď?“ přidal se a chichotal se jako školák.
Zastavila se na místě. Jakmile se k ní Kyle přiblížil, popadla ho za ruku. Teddy taky zastavil, na obličeji měl překvapený výraz.
„Klidně pokračuj, Teddy,“ obrátila se k němu a nasadila falešný úsměv. „Jen si potřebuji na vteřinku půjčit svého muže.“
Teddy se na Kylea vědoucně podíval a pak se dal bez dalších řečí do pohybu. Když si byla jistá, že je mimo doslech, otočila se ke svému manželovi.
„Chápu, že je to tvůj kamarád ze střední,“ zašeptala. „Ale myslíš, že by ses nemusel chovat, jako bys tam pořád byl?“
„Co je?“ zeptal se defenzivně.
„Ta holka Teddyho a jeho úlisný tón skoro určitě slyšela. A ty ho v tom ještě podporuješ? Na tom teda není nic drsňáckého.“
„Ale vždyť se zas tak moc nestalo, Jess,“ trval si Kyle na svém. „Jen si dělal srandu. Třeba jí to i polichotilo.“
„Anebo ji to třeba vystrašilo. Tak jako tak bych byla radši, kdyby můj manžel neposiloval přesvědčení, že ženy jsou pouze sexuální objekt. Připadá ti to jako pochopitelný požadavek?“
„Ježíši. To tak budeš reagovat pokaždé, když kolem projde holka v plavkách?“
„Já nevím, Kyle. Budeš tak pokaždé reagovat ty?“
„Jdete, lidi?“ zakřičel na ně Teddy. Carlisleovi byli dobrých padesát schodů napřed.
„Hned jsme tam,“ zakřičel Kyle a snížil hlas. „Jestli jsi teda nezměnila názor.“
Než mohla odpovědět, pustil se znovu se schodů a bral je po dvou. Jessie se přinutila se zhluboka nadechnout a pak se vydala za ním. Doufala přitom, že spolu se vzduchem dokáže z plic vydechnout i své otrávení.
Ještě jsme se ani pořádně nezabydleli a on už se začíná měnit na ten typ blbečka, kterým jsem se snažila se celý život vyhýbat.
Jessie se pokusila se napomenout. Jeden hloupý komentář ve společnosti kamaráda ze střední přece ještě neznamená, že se z jejího manžela najednou stane úplný ignorant. Nemohla se však zbavit nepříjemného pocitu, že je to teprve začátek.
Třetí kapitola
Jessie pořád potichu zuřila, když o pět minut později vešli do vestibulu klubu Deseo, kde jim klimatizace po procházce již horkým dnem nabídla vytouženou úlevu. Rozhlédla se kolem a snažila se vstřebat, kde se ocitli. Nemohla si pomoct, z toho, co před sebou viděla, měla dojem, že název, který podle Teddyho znamenal „Klub Přání“, byl poněkud přehnaný.
Vchodu do klubu si skoro ani nevšimla. Tvořily jej velké, neoznačené, větrem ošlehané dubové dveře, zasazené do nenápadně vyhlížející stavby v klidnější části přístavu. Ani vestibul sám o sobě ničím nevynikal. Za jednoduchým pultem pro hostesky nyní stála pohledná brunetka, která působila profesionálním dojmem. Nemohlo jí být moc přes dvacet.
Teddy se naklonil a potichu s ní hovořil. Přikývla a pokynula skupině, aby pokračovali do malé haly. Teprve když ji další, stejně krásná mladá žena s blonďatými vlasy požádala, aby svou kabelku odložila do košíku, uvědomila si Jessie, že hala funguje zároveň jako luxusní detektor kovů.
Jen co prošli halou, žena jí tašku vrátila a vybídla ji, aby ostatní následovala skrze další dřevem obložené dveře, jež téměř splývaly s okolní stěnou. Kdyby byla sama, asi by si jich vůbec nevšimla.
Jakmile se ocitli na druhé straně dveří, všechna skromnost budovy byla rázem tatam. Rozlehlá kruhová místnost, která se před ní otevírala, měla dvě patra. Po celém obvodu horní části byly rozsety stoly, od nichž bylo vidět do nižšího patra, kam šlo sestoupit po širokém schodišti.
Uprostřed spodního patra se nacházel malý taneční parket, kolem kterého bylo rovněž rozestaveno několik stolů. Vypadalo to, že je celá místnost obložena dřevem ze starých plachetnic. Jednotlivá sousedící prkna se lišila tvarem i odstínem. Člověk by si řekl, že takový mišmaš nemůže nikdy dobře dopadnout, ale naopak—námořní atmosféra, která tu vládla, působila úctyhodně, nikoli komicky.
Nejúchvatnější podívanou však skýtal vzdálený konec místnosti. Na straně, jež se dívala směrem k oceánu, tvořilo celou stěnu klubu jedno obrovské prosklené okno, z něhož polovina byla nad vodou a polovina pod vodou. Podle toho, kam si člověk sedl, mohl tedy buď upírat oči k obzoru, nebo sledovat, jak se pod hladinou prohání hejna ryb. Bylo to naprosto neuvěřitelné.