"¡Qué bueno!"
Gabriela opět zmizela v kuchyni. Po celém domě se šířila vůně báječné večeře. Slyšela, jak Gabriela začala zpívat španělsky.
Riley stála ve svém obývacím pokoji a vychutnávala si své okolí. S dcerou se sem přestěhovala teprve nedávno. Malý farmářský domeček, ve kterém žily, když se jí rozpadlo manželství, byl příliš izolovaný na to, aby byl bezpečný. Kromě toho Riley cítila naléhavou potřebu změny, jak pro sebe tak pro svou dceru. Nyní, když bylo po rozvodu a Ryan posílal štědré alimenty, byl čas začít žít zcela nový život.
Bylo tu ale stále pár posledních věcí, které bylo třeba vyřešit. Některý nábytek byl poměrně starý a jako by do tak neposkvrněného prostředí ani nepatřil. Bude muset najít náhradu. Jedna ze stěn vypadala velmi prázdná a Riley došly obrázky, které by tam mohla pověsit. Řekla si, že musí jít s April tento víkend nakupovat. Ta myšlenka Riley uklidňovala a měla pocit, že je normální žena s pěkným rodinným životem, spíš než agent, který pátrá po nějakém deviantním vrahovi.
Teď přemýšlela – kde je April?
Zastavila se poslouchala. Z Aprilina pokoje v patře nevycházela žádná hudba. Pak uslyšela, jak její dcera vykřikla.
Aprilin hlas vycházel ze dvorku. Riley zalapala po dechu a spěchala skrze jídelnu ven na zadní terasu. Když spatřila Aprilin obličej a tělo, jak vykouklo nad plotem mezi zahradami, Riley okamžik trvalo, než si uvědomila, co se děje. Pak se uklidnila a sama pro sebe se zasmála. Její automatické panikaření bylo přehnané. Ale bylo to instinktivní. Bylo to ještě nedávno, když Riley April zachránila ze spárů šílence, který se na ni zaměřil kvůli pomstě na její matku.
April zmizela z dohledu a pak se znovu vynořila a křičela radostí. Skákala na sousedově trampolíně. Spřátelila se s dívkou, která tam žila, teenagerem, který byl v Aprilině věku a dokonce chodil na stejnou střední školu.
"Dávej pozor!" Volala Riley na April.
"Jsem v pořádku, mami!" Zavolala na ni bez dechu April.
Riley se znovu zasmála. Byl to neznámý zvuk, pramenící z pocitů, které už téměř zapomněla. Chtěla si zvyknout na to, znovu se smát.
Chtěla si také zvyknout na radostný výraz na tváři své dcery. Zdálo se to jako by to bylo teprve včera, když byla April strašně vzpurná a zasmušilá, dokonce to bylo příliš i na teenagera. Riley to mohla April sotva vyčítat. Riley věděla, že nebyla jako matka velmi dobrá. Dělala vše proto, aby to mohla změnit.
To byla jedna věc, kterou měla obzvláště ráda na tom, mít volno od práce v terénu, která se vyznačovala dlouhými, nepředvídatelnými hodinami práce, často ve vzdálených lokalitách. Nyní se její rozvrh prolínal s Apriliným a Riley se děsila možnosti, že se to jeden den bude muset změnit.
Nejlepší bude užívat si to dokud mohu, pomyslela si.
Riley se vrátila do domu právě včas, zrovna zaslechla zazvonit zvonek.
Zavolala, "Já to vyřídím, Gabrielo."
Otevřela dveře a byla překvapen, když před sebou spatřila usmívajícího se muže, kterého předtím nikdy neviděla.
"Ahoj," řekl trochu stydlivě. "Já jsem Blaine Hildreth, od vedle. Tvoje dcera tam teď je s mou dcerou Crystal." Podal Riley krabici a dodal, "Vítej v naší čtvrti. Přinesl jsem ti malý dárek na přivítanou."
"Ó," řekla Riley. Byla zaskočená tou nezvyklou srdečností. Trvalo jí chvíli, než řekla, "Prosím, pojď dál."
Neohrabaně přijala krabici a nabídla mu místo v křesle v obývacím pokoji. Riley se posadila na pohovku, dárkovou krabici měla položenou na klíně. Blaine Hildreth na ni hleděl s očekáváním.
"To je od vás tak hezké," řekla a otevřela balíček. Byla v něm smíšená sada barevných hrnečků, dva z nich s motýly a další dva s květinami.
"Jsou krásné," řekla Riley. "Dáte si kávu?"
"Rád," řekl Blaine.
Riley zavolala na Gabrielu, která přišla z kuchyně.
"Gabrielo, mohla bys nám přinést kávu v těchto hrnečcích?" řekla a podala jí dva hrnky. "Blaine, jak ji pijete?"
"Černá bude vyhovující."
Gabriela vzala hrnky do kuchyně.
"Jmenuji se Riley Paige," řekla Blainovi. "Díky za návštěvu. A děkuji za dárek."
"Není zač," řekl Blaine.
Gabriela se vrátila s dvěma hrnky lahodné horké kávy a pak odešla zpět ke své práci v kuchyni. Riley si, poněkud v rozpacích, uvědomila, že si svého souseda měří. Nyní, když byla sama, se tomu nedokázala ubránit. Doufala, že si toho nevšiml.
Nu což, pomyslela si. Možná dělá totéž se mnou.
Nejprve si všimla, že nemá snubní prsten. Ovdovělý nebo rozvedený, vydedukovala.
Za druhé odhadovala, že mu je asi jako jí, možná je o něco mladší, nejspíš je před čtyřicítkou.
Nakonec si všimla, že dobře vypadá – nebo alespoň přiměřeně dobře. Vlasy mu ustupovaly, což mu ale nijak neškodilo. A zdálo se, že je štíhlý a fit.
"Takže, co děláte za práci?" Zeptala se Riley.
Blaine pokrčil rameny. "Vlastním restauraci. Znáte Blainův gril v centru?"
Riley byla příjemně překvapena. Blainův gril bylo jedno z nejhezčích míst pro neformální oběd zde ve Fredericksburgu. Slyšela, že je úžasný na večeře, ale neměla příležitost ho vyzkoušet.
"Znám to místo," odpověděla.
"No, tak to je moje," řekl Blaine. "A ty?"
Riley se dlouze nadechla. Nikdy nebylo snadné povědět úplně neznámému člověku o tom, čím se živí. Obzvláště muži se tím cítili zastrašeni.
"Pracuji u FBI," řekla. "Jsem – terénní agentka."
Blaine vykulil oči.
"Opravdu?" řekl.
"No, momentálně jsem na dovolené. Učím na akademii."
Blaine se k ní s rostoucím zájmem naklonil.
"Panejo." Jsem si jistý, že máš mnoho skutečných příběhů. Rád bych si nějaký poslechl."
Riley se trochu nervózně zasmála. Přemýšlela, zda bude vůbec kdy schopna někomu mimo kancelář vyprávět o některých věcech, které viděla. A bylo by ještě těžší hovořit o některých věcech, které provedla.
"Myslím, že ne," řekla trochu ostře. Riley viděla, jak Blaine ztuhl a uvědomila si, že její tón byl docela drzý.
Sklonil hlavu a řekl, "Omlouvám se. Rozhodně jsem nechtěl, aby ses cítila nepříjemně."
Potom si chvíli povídali, ale Riley si uvědomovala, že její nový soused je trochu rezervovanější. Poté, co se zdvořile rozloučil a odešel, Riley za ním zavřela dveře a povzdechla si. Nebyla zrovna přístupná, uvědomila si. Žena, která začínala nový život, byla stále stejná stará Riley.
Ale řekla si, že na tom zrovna teď nezáleží. Vrhnout se do vztahu byla úplně poslední věc, kterou teď potřebovala. Její život vyžadoval pořádné urovnání a ona právě začínala dělat v tom směru nějaký pokrok.
Přesto bylo hezké strávit pár minut v rozhovoru s atraktivním mužem a pocítila úlevu nad tím, že má konečně sousedy – a to příjemné.
*
Když se Riley s April usadily ke stolu k večeři, April nemohla odtrhnout ruce od svého smartphonu.
"Přestaň, prosím, posílat zprávy," řekla Riley. "Je čas na večeři."
"Za chvíli, mami," řekla April. A pořád textovala.
Riley byla jen mírně podrážděna tím, jak puberťácky se April chová. Pravdou bylo, že to mělo výhodu. April se letos dařilo ve škole skvěle a začala poznávat nové přátele. Podle Riley to byla mnohem lepší parta dětí, než se kterými se April scházela předtím. Riley hádala, že si April nyní píše s chlapcem, o kterého se zajímá. Zatím se však o něm April vůbec nezmínila.
April přestala psát, když z kuchyně přišla Gabriela s podnosem plným chiles rellenos. Když naservírovala kouřící, lahodné plněné papriky na kuchyňský stůl, April se škodolibě zahihňala.
"Jsou dost pikantní, Gabrielo?" zeptala se.
"Sí," řekla Gabriela a také se chichotala.
Všechny tři měly mezi sebou takový vtip. Ryan nesnášel jídla, která byla příliš kořeněná. Ve skutečnosti je nemohl vůbec jíst. Pokud šlo o April a Riley, pak čím pálivější, tím lepší. Gabriela se už nemusela hlídat – nebo aspoň ne tolik jako dřív. Riley pochybovala, zda by ona nebo April vůbec zvládly Gabrieliny původní guatemalské recepty.