Riley ukázala na seznam pravidel na zdi a Blaine si je pečlivě pročetl. Pak neklidně zavrtěl hlavou.
"Riley, mohu to říct ..."
Riley se trochu zasmála.
"Já vím. Jsi trochu překvapený. Vysvětlím ti to."
Vedla ho do jedné prázdné kóje, kde si nasadili ušní a oční chrániče. Otevřel pouzdro s pistolí, dával pozor, aby s ní mířil do střelnice, než ji zvedne.
"Mohu ji nabít?" zeptal se Riley.
"Ještě ne. Nejprve si to vyzkoušíme naprázdno."
Vzal pistoli do svých rukou a Riley mu pomohla najít správnou pozici – obě ruce na rukojeti pistole, ale s prsty mimo spoušť, lokty a kolena mírně ohnutá, mírně předklonit. Za pár okamžiků Blaine zjistil, že cílem jeho pistole je lidský tvar na papírovém terči asi dvacet pět metrů daleko.
"Budeme nejprve procvičovat dvojitou akci," řekla Riley. "To je, když nezatáhneš za kohout po každém výstřelu, ale všechnu práci odvedeš s pomocí spouště. To ti umožní poznat spoušť. Zatáhni spoušť hladce dozadu, pak ji stejně hladce pusť."
Blaine si to několikrát zkusil s prázdnou zbraní. Pak mu Riley ukázala, jak otevřít hlaveň a vložit do ní náboje.
Blaine zaujal stejný postoj jako předtím. Připravil se, věděl, že zbraň dost kopne, a pečlivě zaměřil na cíl.
Stiskl spoušť a vypálil.
Náhlá zpětná síla ho překvapila a zbraň mu v ruce poskočila. Sklonil zbraň a podíval se směrem k cíli. Neviděl na něm žádný otvor. Letmo zauvažoval, jak může někdo zamířit s takovou zbraní, která tolik kope.
"Budeme pracovat na tvém dýchání," řekla Riley. "Dýchej pomalu, když míříš, pak pomalu vydechni a zatáhni za spoušť tak, abys vystřelil přesně v okamžiku, kdy vydechuješ. V ten okamžik je tvé tělo nejvíc nehybné."
Blaine opět vystřelil. Byl překvapen na kontrolou, kterou náhle pociťoval.
Podíval se do střelnice a viděl, že tentokrát se alespoň strefil do papírového cíle.
Ale jak se připravoval znovu vystřelit, probleskla mu hlavou vzpomínka – vzpomínka na nejstrašnější okamžik jeho života. Jednoho dne, když ještě žil vedle Riley, zaslechl vedle strašný rámus. Přispěchal do Rileyna domu a našel vstupní dveře pootevřené.
Muž házel Rileynou dcerou po podlaze a útočil na ni.
Blaine přispěchal a stáhl muže z April. Ale muž byl příliš silný, než aby jej Blaine přemohl a Blaine byl zle zbit, až nakonec ztratil vědomí.
To byla hořká vzpomínka a na chvíli mu přinesla pocit bezmoci.
Ale ten pocit se náhle vypařil, když ucítil tíhu zbraně v jeho rukou.
Vydechl a vypálil, vydechl a vypálil, ještě čtyřikrát, než se hlaveň vyprázdnila.
Riley stiskla tlačítko, které papírový terč přiblížilo.
"Na první pokus to není špatné," řekla Riley.
Blaine skutečně viděl, že ty poslední čtyři výstřely alespoň přistály na lidské podobě.
Ale pak si uvědomil, že jeho srdce buší, a že je přemožen podivnou směsicí pocitů.
Jedním z těchto pocitů byl strach.
Ale strach z čeho?
Ze síly, uvědomil si Blaine.
Pocit moci v jeho rukou byl ohromující, nic takového předtím necítil.
Cítil se tak dobře, že jej to až vyděsilo.
Riley mu ukázala, jak otevřít hlaveň a vyndat čtyři prázdné náboje.
"Stačí to pro dnešek?" zeptala se.
"Vůbec ne," řekl udýchaně Blaine. "Chci, abys mě naučila všechno, co bych měl o této věci vědět."
Riley stála a usmívala se na něj, zatímco znovu nabíjel.
Stále cítil její úsměv, když zamířil na nový cíl.
Ale pak zaslechl zazvonit Rileyn mobilní telefon.
KAPITOLA SEDMÁ
Když Riley začal zvonit mobilní telefon, Blainovy poslední výstřely jí stále zvonily v uších. Neochotně svůj telefon vytáhla. Doufala v ráno s Blainem, kdy nebude vyrušována. Když se podívala na telefon věděla, že bude zklamaná. Hovor byl od Brenta Mereditha.
Překvapilo ji, jak moc ji těšilo učit Blaina, jak používat jeho novou pistoli. Ať už chtěl Meredith cokoli, Riley si byla skoro jistá, že to je ten nejlepší den, který za dlouhou dobu prožila.
Ale neměla jinou možnost, než si hovor vzít.
Jako obvykle byl Meredith přímý a šel rovnou k věci.
"Máme nový případ. Potřebujeme vás. Jak rychle se můžete dostat do Quantica?"
Riley potlačila povzdech. S Billem na dovolené Riley doufala, že bude mít nějaký čas pro sebe, dokud se bolest ze smrti Lucy nezmírní.
Žádné takové štěstí nemám, pomyslela si.
Není pochyb o tom, že zanedlouho odjede z města. Měla dost času, aby zaběhla domů, všechny ještě viděla a převlékla se?
"Co takhle za hodinu?" Zeptala se Riley.
"Ať jste tam dřív. Sejdeme se v mé kanceláři. A přineste si svou cestovní tašku."
Meredith ukončil hovor, aniž by čekal na odpověď.
Blaine tam stála čekal na ni. Sundal si ochranu očí a uší a zeptal se, "Něco společného s tvou prací?"
Riley si nahlas povzdechla.
"Ano, musím jet hned do Quantica."
Blaine přikývl bez reptání a vybil zbraň.
"Odvezu tě tam," řekl.
"Ne, budu potřebovat svou cestovní tašku. A ta je doma v mém autě. Obávám se, že mě budeš muset vysadit u mně doma. Mám obavy, že mám trochu naspěch."
"Žádný problém," řekl Blaine a pečlivě si uložil svou novou zbraň do pouzdra.
Riley mu dala pusu na tvář.
"Zní to, jako že budu muset odjet z města," řekla. "Nenávidím to. Tolik jsem si to užívala."
Blaine se usmál a políbil ji.
"Já jsem si to taky užíval," řekl. "Neboj se. Budeme pokračovat tam kde jsme přestali, jak se vrátíš."
Když odcházeli ze střelnice pohybují a vyšli obchodem se zbraněmi, majitel se s nimi srdečné loučil.
*
Poté, co ji Blaine odvezl domů, Riley vběhla dovnitř každému vysvětlit, že odjíždí. Neměla ani čas převléknout se, ale alespoň se dnes ráno u Blaina doma osprchovala. Byla ráda, že její rodina zůstává v klidu i přes náhlou změnu v jejích plánech.
Jsou zvyklí zvládat to beze mě, pomyslela si. Nebyla si jistá, zda se jí ta myšlenka zrovna líbí, ale věděla, že je to v životě, jako byl ten její, nutné.
Riley si ověřila, že všechno, co potřebuje, má v autě a pak absolvovala krátkou jízdu do Quantica. Když dorazila k budově ÚACH, zamířila rovnou do kanceláře Brenta Mereditha. Ke svému zděšení zjistila, že Jenn Rostonová kráčí chodbou stejným směrem.
Riley a Jenn se na prchavý okamžik podívaly na sebe a pak obě pokračovaly v tichosti dál.
Riley přemýšlela, zda se Jenn právě teď cítí stejně podivně, jako ona. Zrovna včera měly své nepříjemné setkání a Riley si stále nebyla jistá, zda neudělala hroznou chybu, když Jenn předala ten flash disk.
Ale Jenn to nejspíš netrápí, napadlo Riley.
Konec konců měla včera Jenn navrch. Řídila situaci brilantně ve svůj vlastní prospěch. Poznala Riley někdy někoho, kdo ji dokázal zmanipulovat tímto způsobem?
Rychle si uvědomila – že ano.
Tou osobou byl Shane Hatcher.
Stále mířící rovně a hledící vpřed mladší agentka tiše promluvila. "Nevyšlo to."
"Co?" Zeptala se Riley, aniž by změnila tempo.
"Finanční informace z flash disku. Hatcher míval finanční prostředky uložené na těchto účtech. Ale peníze byly přesunuty a účty uzavřeny."
Riley odolala nutkání říct, "Já vím."
Konec konců jí to Hatcher včera řekl v jeho výhružné SMS.
Na okamžik Riley nevěděla, co říct. Pokračovala v chůzi bez komentáře.
Napadlo Jenn, že jí Riley zradila a předala jí falešný soubor?
Konečně Riley řekla, "Tento soubor bylo vše, co jsem měla. Nic vám neskrývám."
Jenn neodpověděla. Riley si přála, aby měla nějakou představu o tom, zda jí věří.
Také si říkala – zda tyto informace nepoužila již dříve, není Hatcher už teď za mřížemi? Nebo dokonce i mrtvý?
Když došly ke dveřím Meredithovy kanceláře, Riley i Jenn se zastavily.
Riley se trochu vyděsila.
Jenn očividně šla do Meredithovy kanceláře taky.
Proč byla nová agentka na této schůzce? Pověděla Meredithovi o Rileyně zadržování informací?
Jenn tam jen tak stála, stále bez očního kontaktu.
Riley zaklepala na dveře Mereditha a pak ona a Jenn vešly dovnitř.
Velitel Meredith seděl za svým stolem a hleděl zastrašujícím pohledem jako obvykle.