"Bille, to je v pořádku! Je to jen hra! To není skutečné!"
Bill se zastavil, třásl se po celém těle a snažil se uklidnit.
"Riley, omlouvám se, já jen že ... vše se mi na chvilku vyjevilo a ..."
"Já vím," řekla konejšivě Riley. "Chápu to."
Bill se zhroutil a zavrtěl hlavou.
"Možná na to nejsem připravený," řekl. "Možná bychom měli pro dnešek skončit."
Riley mu poklepala na rameno.
"Ne," řekla. "Myslím, že bys to měl dokončit."
Bill se několikrát dlouze a pomalu nadechl. Věděl, že Riley má pravdu.
On a Riley zaujali znovu svůj postoj a Bill znovu řekl do mikrofonu ...
"Situace rukojmího. Začněte."
Opakovala se stejná akce, dva nepřátelé, číhající nebezpečně blízko rukojmí.
Bill dýchal pomalu, dovnitř a ven, díval se skrze své hledí.
Je to jen hra, říkal si. Je to jen hra.
Konečně přišel okamžik, na který čekal. Oba nepřátelé se mírně odsunuli od rukojmí. Stále to byl nebezpečný výstřel, ale Bill a Riley jej museli podstoupit.
"Teď !" řekl.
Tentokrát okamžitě vystřelil a o zlomek vteřiny později slyšel Rileyn výstřel.
Oba nepřátelé se nahnuli a přestali se pohybovat.
Bill sklonil svou zbraň.
Riley ho poplácala po zádech.
"Dokázal jsi to, Bille," řekla s úsměvem. "Užívám si to. Co jiného můžeme udělat s těmito roboty?"
Bill řekl, "Je tam program, ve kterém se můžeme pohybovat směrem k nim během naší střelby."
"Pojďme to zkusit."
Bill promluvil do mikrofonu.
"Zblízka."
Všech osm nepřátel se začalo pohybovat a Bill a Riley pokročili směrem k nim krok za krokem, v malých výpadech. Několik robotů padlo a ostatní pobíhali kolem, bylo stále těžší je trefit.
Jak Bill střílel, uvědomil si, že v této simulaci něco chybí.
Nestřílí po nás, pomyslel si.
Také jeho úleva ze záchrany rukojmí byla podivně prázdná. Konec konců on a Riley jen zachránili život robota.
Nezměnilo to realitu toho, co se stalo minulý měsíc.
Rozhodně to nepřineslo Lucy zpět k životu.
Jeho vina jej stále pronásledovala. Bude někdy schopen ji setřást?
A bude se někdy moci vrátit do práce?
KAPITOLA TŘETÍ
Po jejich tréninku na terč měla Riley stále obavy o Billa. Pravda, rychle se z toho dostal, jak byl poprvé jak zmrazený. A ve skutečnosti se zdálo, že ho to baví, když začali střílet zblízka.
Dokonce se zdálo, že je veselý, když odpustil Quantico a vrátil se zpět do svého bytu. Přesto to však nebyl stejný starý Bill, který byl jejím partnerem po mnoho let – a který se už dávno stal jejím nejlepším kamarádem.
Věděla, čeho se nejvíce obává.
Bill se bál, že se nikdy nebude schopen vrátit do práce.
Přála si, aby ho byla schopná přesvědčit laskavými a jednoduchými slovy – něco jako ...
"Procházíš si jen těžkým obdobím. Všichni jsme si to zažili. Budeš z toho venku dřív, než si myslíš."
Ale lehkovážné ujišťování nebylo to, co Bill právě teď potřeboval. A pravda byla, že Riley opravdu nevěděla, zda to je pravda.
Utrpěla vlastní krátké období post-traumatické stresové poruchy a věděla, jak těžké může zotavení být. Bude muset Billovi pomoci projít si tím hrozným procesem.
Ačkoli se Riley vrátila do své pracovny, měla dnes ve skutečnosti na ÚACH málo práce. V současné době neměla žádný případ a tyto pomalé dny byly vítanou změnou po posledním intenzivním případu v Iowě. Dokončila pár detailů, které si vyžadovaly její pozornost, a odešla.
Jak Riley jela domů, cítila se spokojená při pomyšlení na večeři se svou rodinou. Byla obzvláště potěšena, že dnes večer pozvala Blaina Hildretha a jeho dceru.
Riley byla potěšena, že Blaine byl součástí jejího života. Byl to krásný, okouzlující muž. A stejně jako ona, i on se docela nedávno rozvedl.
On byl také, jak se ukázalo, pozoruhodně odvážný.
Byl to Blaine, který postřelil a těžce zranil Shana Hatchera, když vyhrožoval Rileyně rodině.
Riley mu za to bude vždy vděčná.
Doposud strávila s Blainem jednu noc u něj doma. Udržovali to v tajnosti – jeho dcera, Crystal, byla v tu dobu pryč na návštěvě sestřenic během jarních prázdnin. Riley se usmála při vzpomínce na jejich vášnivé milování.
Skončí dnešní večer stejně?
*
Rileyna hospodyně, Gabriela, uvařila lahodné jídlo chiles rellenos podle rodinného receptu, který si přivezla z Guatemaly. Každý se těšil z kouřících, lahodných plněných paprik.
Riley měla pocit hlubokého uspokojení z velmi dobré večeře a dobré společnosti.
"Není to příliš picante?" Zeptala se Gabriela.
Nebylo to příliš pálivé a kořeněné ani pro americké chuťové buňky a Riley si byla jistá, že to Gabriela ví. Gabriela byla vždy zdrženlivá s jejími původními recepty ze střední Ameriky. Očividně toužila po komplimentech, které přišly rychle a snadno.
"Ne, je to dokonalé," řekla Rileyna patnáctiletá dcera April.
"Ze všech nejlepší," řekla Jilly, třináctiletá dívka, kterou se Riley snažila adoptovat.
"Prostě úžasné," řekla Crystal, nejlepší přítelkyně April.
Otec Crystal, Blaine Hildreth, neřekl nic okamžitě. Ale Riley z jeho výrazu viděla, že je pokrmem okouzlen. Také věděla, že Blainovo hodnocení je částečně profesionální. Blaine vlastnil luxusní, ale ležérní restauraci zde ve Fredericksburgu.
"Jak to děláš, Gabrielo?" zeptal se po několika soustech.
"Es un secreto," řekla Gabriela se šibalským úsměvem.
"Tajemství, co?" Tázal se Blaine. "Jaký druh sýra používáš? Nemohu jej poznat. Jsem si jistý, že to není Monterey Jack nebo Chihuahua. Manchego, možná?"
Gabriela zavrtěla hlavou.
"To niky neprozradím," řekla se smíchem.
Blaine a Gabriela dál žertovali o receptu, zčásti v angličtině a částečně ve španělštině, Riley se přistihla, jak přemýšlí, jestli by ona a Blaine mohli ...
Při té myšlence se trochu zarděla.
Ne, dnes večer se to nestane.
Jen stěží by k tomu mohli elegantně, diskrétně přejít se všemi kolem.
Ne, že by bylo něco špatného na tom, jak to bylo nyní.
Být obklopen lidmi, na kterých jí hluboce záleželo, jí v tento večer působilo nesmírné potěšení. Ale jak sledovala, jak se její rodina a přátelé baví, začaly Riley trápit nové obavy.
Jedna osoba u stolu neřekla skoro ani slovo. Byl to Liam, nový přírůstek do Rileyny domácnosti. Liam byl ve věku April a tito dva teenageři spolu nedávno chodili. Riley zachránila vysokého, protáhlého kluka před urážlivým, opilým otcem. Potřeboval místo k životu a právě teď to znamenalo spát na rozkládací pohovce v Rileyně rodinném pokoji.
Liam byl většinou upovídaný a extrovert. Zdálo se ale, že ho dnes večer něco trápí.
Riley se zeptala, "Je něco v nepořádku, Liame?"
Zdálo se, že ji chlapec ani neslyšel.
Riley promluvila o něco hlasitěji.
"Liame."
Liam zvedl oči od jídla, kterého se zatím sotva dotkl.
"Co?" řekl.
"Děje se něco?"
"Ne. Proč?"
Riley se znepokojeně podívala. Něco bylo rozhodně v nepořádku. Liam málokdy odpovídal takhle jednoslabičně.
"Jen mě to zajímalo," řekla.
Řekla si, že si musí s Liamem promluvit později.
*
Gabriela zakončila večeři lahodný koláčem. Riley a Blaine si užívali po večeři drinky, zatímco čtyři děti se bavily v rodinném pokoji, a nakonec Blaine a jeho dcera odešli domů.
Riley počkala, až April a Jilly odejdou na noc do svého pokoje. Pak šla sama do obývacího pokoje. Liam seděl tiše na pohovce a zíral do prázdna.
"Liame, vidím, že se něco děje. Kéž bys mi o tom řekl."
"Nic se neděje," řekl Liam.
Riley překřížila ruce a nic neříkala. Věděla z jednání s děvčaty, že je někdy nejlepší na děti počkat.
Pak Liam řekl, "Já o tom nechci mluvit."
Riley byla překvapená. Byla zvyklá na náladovost dospívajících od April a od Jilly, alespoň čas od času. Ale pro Liama to nebylo vůbec typické. Byl vždy příjemný a ochotný. Byl to také odhodlaný student a Riley oceňovala jeho vliv na April.
Riley nadále čekala v tichosti.
Nakonec Liam řekl, "Dnes mi volal táta."
Riley cítila, jak ji bodlo v žaludku.
Nemohla si pomoci a vzpomněla si na ten hrozný den, kdy přispěchala do Liamova domu, aby ho zachránila před bitím od jeho otce.