Riley nyní také pochopila původ malých ranek.
Trápil ji nožem.
Trýznil ji - aby přemýšlela, jak ji zabije.
Riley zalapala po dechu a narovnala se. Opět pocítila další vlnu závratě a nevolnosti a téměř upadla, ale někdo ji chytil za paži.
Otočila se a spatřila Jakea Crivara, který jejímu pádu zabránil.
Hleděl jí přímo do očí. Riley věděla, že naprosto přesně pochopil, co právě zažila.
Hrubým a zděšeným hlasem mu řekla...
“Vyděsil ji k smrti. Zemřela strachem.“
Riley zaslechla, jak Dahl překvapeně vyjekl.
“Kdo vám to řekl?“ Řekl Dahl a kráčel k Riley.
Crivaro mu odpověděl, “Nikdo jí to neřekl. Je to pravda?“
Dahl pokrčil rameny.
“Možná. Nebo něco takového, pokud je to stejné jako u první oběti. Krevní řečiště Margo Birchové bylo nabité amfetaminy, fatální dávkou, která způsobila zástavu srdce. Chudák ženská musela být děsem bez sebe až do momentu, než zemřela. Budeme muset u téhle nové oběti provést toxikologii, ale...“
Jeho hlas utichl a pak se Riley tázal, “Jak jste to věděla?“
Riley netušila, co na to říct.
Crivaro řekl, “To je její práce. Proto je tady.“
Riley se při těch slovech zatřásla.
Je to něco, v čem chci být doopravdy dobrá? tázala se sama sebe.
Přemýšlela, zda opravdu neměla předat svou výpověď.
Možná by tu neměla být.
Možná by se na tomto neměla vůbec podílet.
Byla si jistá jednou věcí - Ryan by byl zděšen, kdyby se dozvěděl, kde je právě teď a co dělá.
Crivaro se zeptal Dahla, “Jak složité by bylo pro vraha získat tento konkrétní amfetamin?“
“Bohužel,“ odpověděl lékař, “by bylo velmi snadné koupit jej přímo na ulici.“
Crivarovi zabzučel telefon. Pohlédl na něj. “To je agent McCune. Musím si to vzít.“
Crivaro odkráčel a začal hovořit do telefonu. Dahl i nadále hleděl na Riley jako by byla nějaký podivín.
Možná má pravdu, pomyslela si.
Mezitím zaslechla některé otázky reportérů.
“Je pravda, že vražda Margo Birchové byla totožná?“
“Byla Margo Birch oblečená a namalovaná stejně?“
“Proč vrah převléká své oběti za klauny?“
“Je to práce sériového vraha?“
“Objeví se další zavraždění klauni?“
Riley si vzpomněla, co jeden z poldů právě řekl...
“Doteď se nám o té záležitosti s klaunem u první vraždy dařilo mlčet.“
I tak se zjevně o záležitosti začaly šířit informace. A teď už pravdu nešlo skrývat.
Poldové se na otázky snažili odpovědět co možná nejméně. Ale Riley si vzpomněla, jak byli reportéři v Lantonu agresivní. Velmi dobře chápala, proč nebyli Jake a poldové z příjezdu reportérů nadšeni. Publicita jejich práci nijak neusnadní.
Crivaro zamířil zpět k Riley a Dahlemu a přitom si zastrčil telefon do kapsy.
“McCune právě hovořil s manželem nezvěstné ženy. Chudák chlap je k smrti vyděšený, ale řekl McCuneovi něco, co by mohlo být užitečné. Řekl, že má za pravým uchem pihu.“
Dahl se ohnul a podíval se za pravé ucho oběti.
“Je to ona,“ řekl. “Jak jste říkal, že se jmenuje?“
“Janet Davisová,“ odpověděl Crivaro.
Dahl zakroutil hlavou. “No, alespoň jsme oběť identifikovali. Tak bychom ji odtud mohli dostat pryč. Kéž by to aspoň bylo bez posmrtné ztuhlosti.“
Riley sledovala, jak Dahlův tým nakládá tělo na lehátko. Byla to neohrabaná snaha. Tělo bylo tuhé jako socha a mohutně oblečené končetiny mířily do všech stran, vykukujíc zpod bílé celty, která je pokrývala.
Nakonec ohromení reportéři civěli na otřásající se lehátko, které kolem nich projelo a přes pole zamířilo k vozu lékaře, transportující groteskní náklad.
Když tělo zmizelo do dodávky, Riley a Crivaro se protlačili mezi reportéry a zamířili zpět do svého vozu.
Když s nimi Crivaro mířil pryč, Riley se tázala, kam míří nyní.
“Do centrály,“ odpověděl Crivaro. “McCune mi řekl, že pár poldů prohledalo Lady Bird Johnson park, ve kterém zmizela Janet Davisová. Našli foťák. Musela jej upustit, když byla unesená. Foťák je teď na ústředí FBI. Pojedeme se podívat, co o ní zjistili technici. Možná budeme mít štěstí a nabídne nám nějaké důkazy.“
To slovo Riley nadzvedlo...
“Štěstí.“
Byla to zvláštní volba slova, při diskuzi něčeho tak jednoznačně nešťastného, jako vražda ženy.
Ale Crivaro myslel vážně, co říkal. Přemýšlela, jak se musel obrnit, když tuto práci dělá už tolik let.
Byl imunní vůči hrůzám?
To nedokázala z jeho hlasu, když pokračoval, vyčíst...
“Manžel Janet Davisové dovolil McCuneovi nahlédnout do fotografií, které v posledních měsících udělala. McCune našel pár fotek, které vyfotila v obchodě s kostýmy.“
To Riley zaujalo.
Zeptala se, “Byl to snad obchod, ve kterém se také prodávají kostýmy klaunů?“
Crivaro přikývl. “To zní zajímavě, že?“
“Ale co to znamená?“ tázala se Riley.
Crivaro řekl, “To ještě nedokážeme říci - kromě toho, že Janet Davisová se natolik zajímala o kostýmy, že si je chtěla i fotit. Její manžel si vzpomíná, jak o tom mluvila, ale neřekla mu, kde to bylo. McCune se nyní snaží přijít na to, ze kterého obchodu fotky pochází. Potom mi zavolá. Nemělo by mu to trvat dlouho.“
Crivaro se na chvíli odmlčel.
Pak pohlédl na Riley a tázal se, “Jak se držíte?“
“Zatím dobře,“ řekla Riley.
“Jste si jistá?“ zeptal se Crivaro. “Vypadáte bledě, jako by vám bylo zle.“
Samozřejmě, že tomu tak bylo. Kombinace ranní nevolnosti a šoku z toho, co právě spatřila, ji definitivně dostala. Ale to, že je těhotná, byla ta poslední věc, kterou by chtěla Crivarovi prozradit.
“Jsem v pořádku,“ trvala na svém Riley.
Crivaro řekl, “Chápu to správně, že vám intuice prozrazuje něco o tom vrahovi.“
Riley tiše přikývla.
“Je tu ještě něco, co bych měl vědět - kromě možnosti, že k smrti vyděsil oběť?“
“Nic moc,“ řekla Riley. “Kromě toho, že je...“
Zaváhala, pak našla slova, která hledala. “Sadistický.“
Zatímco pokračovali dál v tichosti, Riley se rozpomněla na pohled na tělo rozprostřené na celtě. Znovu zažívala hrůzu, že oběť musela trpět takové ponížení a to i po smrti.
Přemýšlela, jaké monstrum to mohlo způsobit.
I když měla momentálně blízko k pocitům vraha, věděla, že nedokáže pochopit chorobné pochody jeho mysli.
A také si byla jistá, že to ani nechce.
Bylo to snad něco, co jí ještě zjeví, než bude tento případ uzavřen?
A co poté?
Bude celý můj život takový?
KAPITOLA OSMÁ
Když Riley a Crivaro vešli do čisté, klimatizované budovy J. Edgara Hoovera, stále kolem sebe pociťovala hrůzu místa vraždy. Bylo to jako by děs pronikl do všech jejích pórů. Jak se toho zbaví - obzvlášť onoho pachu?
Cestou sem Crivaro Riley ujišťoval, že zápach, kterého si všimla na poli, nepocházel od těla. Jak se Riley domnívala, pocházel z odpadků z karnevalu, roztroušených po okolí. Tělo Janet Davisové nebylo mrtvé dost dlouho na to, aby takový zápach vyprodukovalo - a stejně tak ani těla Rileyných přítelkyň, když je našla v Lantonu.
Riley ještě nezažila zápach rozkládajícího se těla.
Crivaro cestou řekl...
“To poznáte, až to ucítíte.“
Nebylo to něco, na co by se Riley těšila.
A znovu přemýšlela...
Co to tady dělám?
S Crivarem výtahem dojeli na patro plné forenzních laboratoří. Následovala Crivara chodbou, dokud nedorazili ke dveřím s názvem “TEMNÁ MÍSTNOST.“ Vytáhlý mladý muž s dlouhými vlasy stál opřený vedle dveří.
Crivaro představil muži sebe i Riley, muž pokýval a řekl, “Já jsem Charlie Barrett, forenzní technik. Dorazili jste právě včas. Dávám si pauzu po vyvolávání negativů z té kamery, co našli v Lady Bird Johnson parku. Právě jsem se chystal dovnitř, udělat pár dalších snímků. Pojďte dál.“
Charlie vedl Riley a Crivara do krátké chodby, zalité oranžově zbarveným světlem. Poté prošli druhými dveřmi do místnosti, osvícené stejně podivným světlem.
Riley nejprve zarazil pronikavý, štiplavý pach chemikálií.
Ale zápach nevnímala jako nepříjemný.
Místo toho jí téměř připadal...
Očistný, uvědomila si Riley.
Poprvé od odjezdu z pole, na kterém našli tělo, všudypřítomný, kyselý smrad z odpadků zmizel.